Nina Parkerová z Access Hollywood mluví o pozitivním přístupu k tělu, kariéře, módě a Love & Hip Hopu

Ahoj holky s křivkami po celém světě,

vzpomínám si, když jsem poprvé viděla Ninu Parkerovou. Ležela jsem pozdě v noci v posteli a chytla epizodu TMZ. Šel nějaký segment a já viděla tuhle chytrou, bystrou a velmi svéhlavou dívku. Její přítomnost mě hrozně zaujala. Poté, co jsem Ninu sledovala od jejích dnů v TMZ až po její současnou pozici v Access Hollywood Live a moderátorku pořadů Love & Hip Hop reunions, jsem se o této chytré a bystré krásce chtěla dozvědět víc.

Nina už od dětství věděla, že chce být novinářkou. Vystudovala žurnalistiku. Nina se vydala na cestu za svým snem. Během studia na vysoké škole byla součástí školních novin a na vysoké škole dokonce produkovala vlastní pořady pro místní přístupovou televizi a dokonce absolvovala stáž v místní pobočce NBC.

Ninina cesta k vysněné práci

Nina si vytvářela plán na úspěch jako novinářka, ale narazila na zeď, než se z ní stala Nina Parkerová, kterou známe dnes. Zaujala mě Ninina schopnost navazovat vztahy s lidmi a samozřejmě její novinářské schopnosti. Chtěla jsem se o ní dozvědět víc, a tak jsem ji oslovila. Na počest Národního měsíce žen jsem se s vámi dnes chtěla podělit o Ninin inspirativní příběh.

Nina prožila okamžik, který jí změnil život poté, co si uvědomila, že se nachází v bodě svého života, kdy nežije své sny. S vystudovanou žurnalistikou se ocitla v práci v call centru společnosti Verizon. Právě když se chtěla spokojit s prací ve společnosti Verizon, vedla Nina upřímný rozhovor se svou matkou, která jí pomohla převzít kontrolu nad svým životem a jít si za svými sny.

Přečtěte si, co Nina řekla

Předtím, než jste začala pracovat v televizi, jsem se dočetl, že jste dala výpověď jako pracovnice call centra ve společnosti Verizon Wireless, sbalila si kufry a přestěhovala se ze Sacramenta do Los Angeles. Co vám k tomu dodalo odvahu a jaká to byla zkušenost po odchodu ze Sacramenta?

„Čtyři roky nešťastného života při práci v call centru jsem měla pocit, že vůbec neživím svého ducha. Měl jsem pocit, že žiju život někoho jiného. Cítila jsem se velmi sklíčená. Neměla jsem kolem sebe lidi, kteří by smýšleli podobně jako já. Měla jsem pocit, že si málo sloužím. Věděl jsem, že to dělám, protože jsem se cítil tak nějak zaseknutý v té rutině. A opravdu stačilo, aby se mnou máma zatřásla a řekla mi, s čím se chceš spokojit?

Proč dál žiješ tenhle život, se kterým jsi nespokojená, když máš moc ho změnit. Bylo to něco, co jsem už věděla, ale bylo potřeba, aby to prostě řekla. Někdy si člověk říká věci sám, ale když mu to řekne někdo jiný, tak se mu tak nějak rozsvítí žárovka.“

Takže tam jsem vlastně získala sílu odejít a zkusit něco jiného. Opravdu z rozhovoru s matkou, která mi připomněla mé sny, cíle a touhy. Také si vzpomínám, jak jsem mluvil s jedním ze svých spolupracovníků, s někým, s kým jsem pracoval ve Verizon Wireless, a oni se chystali odejít do školy a já na to, že oni právě odcházejí do školy a já už mám titul.

Co mě to napadá. Co se to děje . Takže jsem měla několik kontrol reality, které byly velmi blízko u sebe a tak nějak mě postrčily směrem k tomu, abych to prostě všechno riskla.“

PŘEČTĚTE SI TO: Když jsem tě poprvé viděla na TMZ, zaujalo mě, jak jsi chytrý, bystrý a máš vyhraněný názor. Jaká to pro tebe byla zkušenost a jakou nejcennější lekci sis z práce v TMZ odnesl?

Moje zkušenosti byly celkově docela dobré. Bylo to těžké. Bylo to jedno z nejtěžších míst z hlediska toho, co ode mě vyžadovali. Nedělal jsem jen práci před kamerou. Jsou práce, kde si můžete přijít odříkat své repliky a jít domů. TMZ mezi ně prostě nepatřilo. Každý, kdo je na kameře, je redaktor, producent nebo scénárista webu.

Všichni měli i jinou práci mimo kameru. Pro mě to bylo skvělé, co se týče toho, co jsem se naučil. Pracoval jsem pod Harveym Levinem, který je úžasný investigativní novinář. On se prostě rozhodl použít všechno, co se naučil na právnické fakultě a v investigativní žurnalistice, a prostě to přenést na svět celebrit. Proto se nepsalo o svatbách, zásnubách a oznámeních o narození dítěte. Říkal, že na zprávy o celebritách budeme útočit jako na politické zprávy.

Hodně jsem se pod ním naučil, protože to bylo nové místo. Takže neměl nic nastaveného. Byl jsem tam ještě předtím, než to byl televizní pořad, když to byla jen webová stránka. Bylo to tak, že byl otevřený novým nápadům. Pracoval jsem přímo pod ním. Byl velmi agresivní. Čtrnáct až šestnáct hodin denně, práce ve velmi intenzivním prostředí, které vyžadovalo výsledky, jinak jste byli pryč.

Byl to pro mě opravdu dobrý výcvikový tábor, zejména proto, že jsem byl nějakou dobu mimo obor a oni to riskli a přijali mě. Pro mě to bylo jako moje poslední šance. Musím to dokázat. V TMZ jsem byl pět let.

The Insider

Po TMZ jsi přešel do Insideru. Jak jste si při tomto přechodu udržoval motivaci, abyste zůstal na vrcholu?

TMZ a Insider jsou velmi odlišné pořady. Insider je více o Oscarech, Zlatých glóbech a červených kobercích. Zpočátku pro mě bylo těžké přejít tam, už jen proto, že jsem přišla z opravdu progresivního místa, které bylo neortodoxní, na místo, které bylo tradičnější. Do společnosti, která je mnohem starší a i lidé, kteří tam pracovali, byli zkušenější.

Byl to rozhodně jiný typ Hollywoodu, na který jsem nebyl zvyklý. Bylo to pro mě zvláštní, protože jsem měl pocit, že jsem v té době už dost zkušený na to, že jsem ve hře pět let. Byla to úplně jiná hra, být v Insideru, být talentem ve vysílání, číst telepromptery, chodit na akce a dělat červené koberce. byla to úplně jiná zkušenost než TMZ a úplně jiný styl zpravodajství.

Bylo to náročné, takže jsem opravdu strávila hodně času s Kevinem Fraiserem, který pro mě fungoval jako mentor. V té době jsem dělal voice-overy. Bylo toho prostě hodně. Občas to bylo zdrcující. Bylo to prostě něco, o čem jsem nepochyboval, že to chci dělat. Takže jsem věděla, že prostě musím zůstat v kurzu.

Jak jsi získala práci moderátorky pořadu Love & Hip Hop Hosting a jaké to bylo pracovat s Monou Scottovou?

Vlastně jednoduché. Rozhodl jsem se, že je to něco, co mě zajímá. Měl jsem schůzku s někým, kdo znal Monu, a zeptal jsem se, jestli by jim nevadilo předat jí moje informace a můj kotouč, a oni to udělali. Trvalo to asi čtyři nebo pět měsíců, než mě kontaktovala. Když se vám nikdo neozve, tak to prostě nějak pokračuje. A pak mi z ničeho nic zavolala a řekla: „Hele, nechceš hostovat na srazu?“. Bylo to tak nějak jednoduché.

Měla spoustu vystoupení a opravdu potřebovala někoho, u koho by cítila, že může přijít, zeptat se a dostat odpovědi. Hledala někoho s novinářským vzděláním. Někoho, kdo by byl zároveň fanouškem pořadu. Což je někdy těžké najít obojí. Měli jsme malou schůzku a po ní to šlo.“

Všiml jsem si, že jste se teď v podstatě stal jakýmsi hlavním moderátorem. Vím, že předtím se tam střídali Mo’Nique a různí lidé. Čím to podle tebe je, že si řekli, víš co, prostě si Ninu necháme?“

Mám spoustu zkušeností, protože jsem pracovala ve zpravodajství. Mám hodně trpělivosti. Hodně se připravuji a myslím, že se se mnou pracuje docela snadno. Někteří moderátoři nemají o pořad, který uvádějí, žádný zájem. Někteří lidé přijdou, odvedou svou práci, jdou domů a producenti je musí příliš připravovat, což na diváky nepůsobí autenticky. Pro mě jsou to lidé, o kterých jsem referoval na TMZ. Informoval jsem o jejich bankrotu, informoval jsem o alimentech, informoval jsem o zatčeních.

Takže to jsou lidé, o kterých jsem musel vědět. Musel jsem ten pořad často sledovat kvůli práci. Byl to pro mě velmi přirozený vývoj, protože jsem znal spoustu zákulisních informací. Myslím, že u Mony to bylo jako dobře, tohle je někdo, kdo je do toho skutečně investovaný. Sama jsem byla zvědavá. Sama jsem chtěla odpovědi. Bylo to jako ok, ona má opravdový zájem a není to něco, co je falešné pro šek.“

Jelikož jste hrála v těchto různých pořadech, cítila jste nějaký tlak, abyste změnila svůj vzhled?“

Nikdy jsem od nikoho, s kým jsem pracovala, nedostala poznámku typu: chceme, abyste vypadala takhle nebo měla dělat tohle. Tak nějak mě nechali dělat si, co chci, v rámci toho, abych byla reprezentativní pro televizi. Nebylo to tak, že by mi říkali, jak se mám učesat nebo zhubnout 15 kilo. Nikdy jsem takové rozhovory nevedla.

Opravdu si mě vážili pro mou pracovní morálku a pro můj názor, kterého mám požehnaně, že jsem v takové pozici. Myslím, že když mě lidé zaměstnávají, vědí, kdo jsem. Mám vyhraněný názor. Nejsem holka, kterou najali v bandážových šatech a která bude číst text. Řeknu vám svůj názor. Dám vám vědět, co si o tom myslím, budu se vám věnovat.“

Takže si nemyslím, že moje očekávání bylo někdy takové, že budu holčička v šatech a přijdu číst tyhle řádky. Jediný tlak opravdu přicházel zvenčí, víš, od lidí, kteří tě sledují. Někdy je to těžké, když tě lidé soudí za to, jak vypadáš, a já jsem pyšná na to, že jsem jako holka od vedle.

Chodí za mnou lidé, kteří se se mnou baví a mají pocit, že jsi jako moje kamarádka nebo sestřenice. Nemám pocit, že bych neměla vztah k průměrnému člověku. Někdo v jiném pořadu může působit trochu nerelativně, protože vypadá tak dokonale.

Jsem prostě jeden z těch lidí, kteří se nebojí říct, chile, včera jsem měl plyn nebo mluvit o trapných věcech na kameru, kterými si všichni procházíme. Prostě si myslím, že v tom není žádná ostuda, v tom být člověkem. Tolik lidí se ve vysílání bojí vypadat zranitelně. Můj jediný tlak byl opravdu od lidí zvenčí a naučit se, jak přecházet negativní komentáře a dovolit si být člověkem a mít pocity a nakonec se prostě rozhodnout, že nedovolím, aby mě ostatní lidé nutili cítit se mizerně.“

Se sociálními médii je tolik negativity, která se týká vzhledu. Vím, že pro mě bylo jednou z věcí, které jsem si spojovala s tvým vzhledem, to, že jsi byla zakřiknutá holka. Přišlo mi hezké vidět to v televizi. Probíhá celé to hnutí body positive , jak se na toto hnutí díváš a máš pocit, že jsi jeho součástí.

Myslím si, že jsem do jisté míry jeho součástí už jen proto, že jsem s prominutím já a kolísám se svou váhou. Když jsem odešla z TMZ, zhubla jsem 70 kilo a pak jsem se loni přestěhovala ke svému příteli a přibrala jsem asi 25 kilo. Znáte tu váhu šťastného vztahu. Jsem v pohodě. Vím, že chci být zdravější. Chci lidi poučit o výživě. Čtu si o tom. Jsem hrdá na to, že se učím nové věci. a sdílím tyto informace.

Takže si rozhodně myslím, že jsem součástí hnutí body positive, protože si také nemyslím, že žena musí vypadat určitým způsobem, aby byla úspěšná, nebo vypadat či dělat věci určitým způsobem, aby na sebe upoutala pozornost. Myslím, že v současné době je tolik žen, které si neuvědomují, kolik toho mohou skutečně nabídnout. Myslí si, že vše je založeno na tom, že se jim líbí obrázek, na kterém ukazují své tělo. Je naprosto v pořádku si to dopřát, jen nemůžete předstírat, že potvrzení od lidí, protože to prostě není skutečné. Veřejnost je tak přelétavá. Prostě nemůžeš založit své potvrzení na něčem, co prostě není dobrý základ.“

„Podporuji všechny ženy, ale víš, že mám v srdci lásku k ženám s křivkami. Pokud jste neměli nadváhu, nevíte, jaká je to výzva, zvlášť když žijete ve městě, jako je Los Angeles. Rozhodně je to něco, čeho se zastávám.“

Máš tolik zkušeností. Jakou kariérní radu byste nabídla někomu, kdo chce prorazit v novinařině?“

Nabídla bych mu jen klišé, aby se nevzdával. Rozhodně to může být nevděčné odvětví. Může to být něco, kde tři dny pracujete na tom, abyste přinesli zprávu, ta vyjde a druhý den vám šéf řekne, co pro mě ještě máte. A vy si řeknete: „Sakra, právě jsem se 72 hodin dřel a už se mě ptáte na další článek.“ A pak si řeknete: „Tak co?

Tak to chodí. Po 24hodinovém cyklu se lidé přesunou k další věci. Neměj v hlavě žádnou pevně stanovenou pracovní dobu, jako že chci pracovat jen od osmi do pěti. Takhle to nefunguje. Pracuji v podstatě pořád. I když nesedím u stolu nebo na place, jsem v e-mailech. Jsem na schůzkách. Telefon nemám nikdy vypnutý. Pořád pracuju. Když jsem začínal, měl jsem s tím problém. Chtěl jsem volno. Opravdu chci mít své víkendy.

Myslím, že mě to v práci brzdilo. Nebyl jsem vždycky ochotný. Musel jsem se z toho tak trochu vymanit. Jeho žádné volné dny, když je vás potřeba. Musíš do toho jít a udělat to, protože když to neuděláš ty, udělá to další člověk. Musel jsem se toho zbavit. Jakákoli lenost, jakákoli výmluva, to musíš zabít, protože jsou lidé, kteří tak touží být na tvém místě, že udělají cokoli, aby tam byli.

I když se dostaneš na svou pozici, nesmíš si příliš zvykat. Neustále sleduji jiné pořady jiných moderátorů. Neustále se dívám na internet a sleduji začínající moderátory. Lidé pravděpodobně ani nevědí, že jim věnuji pozornost. Neustále studuji lidi, které obdivuji, a sleduji jejich styl rozhovorů a poslouchám podcasty a podobné věci, abych si udržoval své nástroje nabroušené a ujistil se, že myslím o 3 kroky dopředu oproti tahu, ve kterém se právě nacházím.

Pokud myslíte jen na svůj současný tah, pak prostě dostatečně nerozšiřujete svůj záběr. Jeho opravdu jen myslet dopředu být věrný a skutečně věřit, že toto je obor pro tebe, a vědět, že toto je tvé řemeslo a ty uděláš vše pro to, abys ho kultivoval a ujistil se a zvládl.

Vždy se ciťte jako student toho, co děláte. Nemyslím si, že by někdy existoval skutečný strop. Dokonce i Oprah dělá nové věci a přechází. Teď režíruje nebo vytváří pořad. Vždycky je to způsob, jak se můžete rozšiřovat a vytvářet různé věci, ve kterých nemusíte být nutně dobří, když začínáte.

Ze všech věcí, které jste dělal, ze všech příběhů, o kterých jste psal, o kterém byste řekl, že je to příběh, na který jste nejvíc hrdý?

Nevím, jestli mám jeden příběh, u kterého bych měl pocit, že je to nejlepší věc, kterou jsem udělal. Asi nejpamátnější příběh, na kterém jsem kdy pracoval. Pracoval jsem v TMZ, když jsme informovali o smrti Michaela Jacksona. Na to asi nikdy nezapomenu, protože jsem byl v redakci, když jsme se o tom dozvěděli a když jsme se všichni snažili zjistit, jestli je to pravda.

Když jsme stiskli tlačítko publikovat, svět se poté změnil. Asi dva dny jsem nešel domů. Byl jsem v redakci. Dělal jsem rozhovory, prostě jsem do toho byl tak nějak ponořený. Byl to asi jeden z nejikoničtějších příběhů, jakého jsem se kdy účastnil.

Chci trochu přesunout řeč jinam. Pojďme si trochu popovídat o módě. Sleduji tvůj styl už od doby, kdy jsi byla v TMZ. Jaký je podle tebe tvůj styl?“

Nina se smíchem odpověděla: „Záleží na tom, jakou mám váhu. Nemám pocit, že bych měla něco, co by se na mně podepsalo. Prostě tak nějak dělám to, v čem se ten den cítím dobře. Jsou dny, kdy se cítím trochu bohémsky, jsou dny, kdy mám třeba tričko a roztrhané džíny. Jsou dny, kdy jsem v Access a je to něco jako business oblečení. Jsem tak trochu jeden z těch lidí, kteří se oblékají podle toho, kam jdou.

Některé dny jsem ležérní, některé dny mám na sobě řasy. Opravdu se neřídím módními výstřelky. Vycházím z toho, co mi sedí k mému typu postavy. Mám pocit, že ne všechno je pro mě určené, a jsem s tím smířená. Top se špagetovými ramínky nebo šaty pro mě nikdy nebudou. Mám velká prsa. Kdybych přišla se špagetovými ramínky, vypadala bych jako hvězda dalšího porna. Musíte vědět, co je pro váš typ postavy vhodné. Miluju kalhoty s vysokým pasem, pro mě široké nohavice a zkrácené bundy.

To je něco, co dělám ráda. Myslím, že mi to prodlužuje postavu. Měřím 175 cm, jsem vysoká holka, takže mám ráda věci, ve kterých se cítím jako holka. Někdy, když je člověk vysoká holka, si připadá jako bodyguard nebo tak něco. Takže jsem rozhodně holčičí typ. Ráda hezky voním, dobře vypadám, ráda si hraju s make-upem. Baví mě být ženou.

Jaké byste řekla, že jsou vaši oblíbení návrháři nebo značky, u kterých ráda nakupujete?

Já jsem tak nějak všude. Mám ráda Rachel Roy. Líbí se mi City Chic. Mají obchod tady v Los Angeles. Také hodně nakupuji v buticích. Mám ráda některá místa tady v Los Angeles, kam zajdu a najdu tam opravdu letitý šátek nebo doplňky. Jsem spíš zákazník butiků. Nejsem velký příznivec nákupních center. Třeba si zajdu pro džíny do Targetu a pak je doplním nějakým šperkem a topem z malého roztomilého butiku, který jsem našla na Melrose. Prostě záleží na tom, jak to udělám. Míchám věci dohromady. Jde o to, co mi nejlépe sedí.

Poslední otázka. Co dalšího od vás můžeme očekávat v roce 2017? Máte nějaké chystané projekty? Viděl jsem, že máš podcast s Rocsi z Entertainment Tonight.

Mám podcast, který jsme právě spustili. Jmenuje se „Malé černé šaty“. S Rocsi jsme se potkaly na pozemku CBS, protože ona pracovala pro Entertainment Tonight a já byla v Insideru. Obě pracují ve stejném domě. Tehdy jsme si padly do oka a už léta jsme kamarádky, chodila jsem k ní domů, povídaly jsme si a tak nějak jsme si řekly, že bychom měly něco založit.

Rozhodly jsme se spustit tenhle podcast, protože v Los Angeles není moc černých podcasterů. Rozhodně tam není moc barevných žen, které by vysílaly podcasty. Měly jsme pocit, že tu pro to existuje klima. Máme mezi sebou spoustu kontaktů. Prostě máme rády pohodové uvolněné prostředí, kde si můžeme jen tak povídat o holkách, mluvit o vztazích, popkultuře a dělat rozhovory s lidmi, které by naše publikum mělo rádo, a získat od nich nějaké upřímné informace, jiné než typické rozhovory typu červený koberec základní co máš na sobě.

Měly jsme pocit, že to nedělá moc lidí, kteří vypadají jako my, a chtěly jsme tak trochu změnit rozsah věcí. Stále spolupracuji s Access Hollywood Live. Natáčím s nimi několikrát týdně. Stále mám vztah s VH1 a určitě mám nějaké další projekty, na kterých pracuji. Jen o tom teď nemůžu mluvit.

Podcast Rocsi & Niny si můžete poslechnout ZDE (řekněte jim, že vás posílají Stylish Curves)

Cítíte se Ninou inspirováni a jste připraveni žít své sny?

.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.