Milníky mateřské dovolené

Milá Amalah,

chystám se na porod, což je super vzrušující a nemůžu se dočkat. Ale je tu jedna maličkost, která mi dělá starosti: mateřská dovolená. Budu si brát minimálně 12 týdnů, možná o něco víc. A 12 týdnů mi začíná připadat jako strašně dlouhá doba na to, abych byla mimo práci, pro holku, která je typ A, jako jsem já. Když se nudím, jsem trochu šílená… Takže jsem si lámala hlavu a snažila se vymyslet seznam realizovatelných projektů nebo prostě věcí, které by mě zaměstnaly, zatímco budu na dovolené, maličkostí, abych měla pocit, že jsem každý den *něco udělala*. Například naše místní kino pořádá ve středu filmové dopoledne pro maminky s dětmi – tak na to půjdu. Ale co dělat s ostatními dopoledny, poledni a odpoledni? Televize v obýváku mi připadá jako špatný nápad.

Máte nějakou radu, co by stálo za to přidat na seznam? Je zřejmé, že během této doby nebudu renovovat kuchyň, ale jaké věci mohu rozumně očekávat, že budu dělat, když budu na dovolené?“

Díky!“

Overachiever

Oh hej, připomínáš mi MĚ. Toho, který se před necelými čtyřmi lety také chystal na dovolenou a měl na ni všelijaké plány.

Moje plány zahrnovaly…

1. Rozesílání oznámení o narození dítěte a děkovných dopisů.

2. Pravidelný týdenní oběd s přáteli z práce.

3. Pravidelný týdenní oběd s manželem v jeho práci.

4. Každodenní procházka po okolí s miminkem a psem.

5. Alespoň jednou pozvat nepracovní přátele a příbuzné na setkání s miminkem.

6. Navštěvovat akce pro maminku &Mě v okolí, jako jsou kina, herní skupiny, cvičení.

7. Reorganizovat šatník (tj. sbalit těhotenské a vyměnit sezónní oblečení).

8. Dvě nebo tři zakázky na psaní kopií od mé firmy.

9. Vydat se na cestu do práce. Psát blog.

10. Odolat veškeré denní televizi, možná s výjimkou pořadu Cena je správná, protože no tak.

Vidíš? Všechno naprosto rozumné, upřímně řečeno. Nic, co bych dříve nezvládl za jediný víkend nebo k osmihodinovému pracovnímu dni.

Tak jak se mi dařilo?

1. Rozeslat oznámení o narození dítěte a děkovné dopisy. Hotovo! S trochou pomoci od maminky, která přišla vypomáhat kolem třetího týdne. Vychrlily jsme je… zatímco jsme seděly na gauči a dívaly se na televizi. (Bylo to alespoň DVD, a ne seriály nebo Dr. Phil.)

2. Pravidelný týdenní oběd s přáteli z práce. Ne. Nikdy se to nestalo. Ukázalo se, že dostat se z domu s novorozencem je mnohem náročnější, než jsem kdy předpokládala – potřebovala jsem dobré dvě hodiny náskok, abych nás oba vzbudila, umyla a oblékla, a pak najednou byla VŽDY další pokakaná plenka nebo jsme byli oba celí poplivaní. Protože jsem se snažila vyhovět pochopitelně napjatému rozvrhu poledních přestávek mých pracujících přátel, musela jsem oba své pokusy o setkání s nimi zrušit, protože se mi zdálo, že prostě vždycky nestíhám.

3. Pravidelný týdenní oběd s manželem v jeho práci. Jednou! To jsem udělala jednou.

4. Každodenní procházka po okolí s dítětem a psem. Na procházky jsem chodila. Zdaleka nebyly každodenní, ale párkrát jsem na ně šla. Počasí mi moc nepřálo tak, jak jsem očekávala.

5. Alespoň jednou pozvat nepracovní přátele a příbuzné, aby se seznámili s dítětem. Ano, měli jsme spoustu návštěv přátel a rodiny. Vlastně jsem byla raději, když nás přátelé pozvali VEN s miminkem, ať už na brzké večeře do restaurací přátelských k rodině, nebo na neformální setkání u nich doma. Nemusela jsem se tak stresovat kvůli svým nedostatečným hostitelským schopnostem nebo nepořádku v domě a vždycky, VŽDY bylo snazší dostat se z domu, když byl Jason nablízku a pomáhal, než když jsem se o to pokoušela sama. Pokud tedy vaši přátelé chtějí vidět miminko, zvažte, zda si nezalovit pozvání MIMO SVŮJ DŮM.

6. Navštěvujte akce pro maminky &Mě v okolí, jako jsou kina, herní skupiny, kurzy cvičení. Na jedno promítání filmů pro maminky & s miminkem jsem šla asi po dvou nebo třech týdnech neúspěšných pokusů. Zase… nevím, prostě jsem nestála za nic, abych nás včas zvedla a vyvedla z domu. Špatně jsem odhadla, jak strašně unavená budu a jak ten nedostatek spánku ovlivní mé obecné životní dovednosti. Třeba jsem si pletla divadla, špatně četla jízdní řády, otáčela se v garážích, dojela do půlky cesty a zjistila, že jsem si zapomněla zabalit jednu plínku navíc.

7. Reorganizace šatníku (tj. sbalení těhotenského a výměna sezónního oblečení). Ne.

8. Dvě nebo tři zakázky na psaní kopií od mé firmy. Ne.

9. Vyzkoušet si, co se dá dělat. Blog. A jsem za to moc ráda, protože to jsou jedny z nejodporněji trapných příspěvků, jaké jsem kdy napsala, ale HODNĚ, byla jsem unavená.

10. Všichni jsme se snažili. Odolat veškeré denní televizi, možná kromě pořadu Cena je správná, protože no tak. Taky jsem vděčná za všechna ta rána, která jsem mohla strávit s Bobem Barkerem, než odešel do důchodu (aktualizace: omlouvám se za zmatek, Bobe. Máme tě rádi!). Byly to opravdu výjimečné časy.

Nechci, aby to znělo rýpavě – to byly opravdu mé cíle a mé výsledky. Dlouho jsem s nimi nebyla spokojená, protože jsem si připadala jako takový bezradný neúspěch, že nejsem schopná vyjít z domu, aniž by to byla velká, uspěchaná, pozdní, zběsilá produkce. Přála bych si, aby mě někdo posadil a naučil mě velkému umění STREAMLININGU s novorozencem, což jsem se naučila, až když se mi narodil Ezra a donutila mě k tomu nutnost. (Klíčové body: šátek nebo nosítko místo autosedačky/cestovního systému; čím větší tašku na pleny máte, tím víc zbytečných/nepotřebných blbostí s sebou budete tahat a ještě zapomenete na to podstatné; to nejnutnější, jako jsou pleny, ubrousky, náhradní oblečení, mějte v autě, abyste v případě, že něco zapomenete, nemuseli všeho nechat a jet domů.)

Hádám, že se pořád snažím říct, že 1) je dobré mít cíle a 2) je dobré být na sebe hodná, když ty cíle vlastně nesplníš, mezi vším tím staráním se o nového člověka, kdy jsi naprosto svázaná rozmarnou vůlí nového člověka a kdy jsi tak unavená, že ti ani nevadí, že jsi narazila obličejem do zdi, protože OH THANK GOD, ta zeď tě vzbudila těsně předtím, než jsi měla spadnout ze schodů.

Aha, a za 3) těch 12 týdnů uteče tak rychle. Ani tomu nebudeš věřit.

Hypotetické (a realističtější) plány na mateřskou dovolenou

Takže kdybych si měla vymyslet nějaké nové cíle pro hypotetickou mateřskou dovolenou, vypadalo by to asi takhle:

1. Na mateřskou dovolenou se chystám až po 12 měsících. Rozeslat oznámení o narození dítěte a děkovné dopisy.

2. Přivést dítě na setkání se spolupracovníky v kanceláři. Den a čas nechte nekonkrétní, abyste se necítili pod tlakem, pokud ten den nestíháte nebo je miminko obzvlášť mimo svůj rozvrh.

3. Zopakujte to pro partnerovu kancelář a spolupracovníky. Zapomeňte na obědovou pauzu, prostě se zavažte, že tam zajdete, abyste mu/jí mohli miminko alespoň jednou ukázat.

4. Projděte se po okolí, kdykoli budete chtít. Třeba když se cítíte trochu rozrušení, nebo je krásný den, nebo se vám nedaří uspat dítě. Když se to některé dny nepodaří, eh. Experimentuj s nosítky nebo kočárkem, zajeď si do nákupního centra a projdi se, pokud je špatné počasí. (Já jsem Noaha připoutala do Bjornu a chodila jsem nahoru a dolů po schodech našeho bytového domu, jen abych v některých dnech uspokojila svou potřebu mít nějakou fyzickou aktivitu.)

5. Neboj se, že se ti to nepovede. Navštěvujte akce pro maminky &Me v okolí, jako jsou kina, herní skupiny, kurzy cvičení. Takže… v těchto věcech jsem nestála za nic, ale existují z nějakého důvodu. Pokud vás baví, vstupte na místní diskusní fórum maminek a najděte si další. Pokud vás stresují nebo nudí, bez rozmýšlení je vyškrtněte ze svého seznamu.

6. Jaké jsou vaše možnosti? Najděte si alternativní způsoby, jak se spojit s lidmi, které máte rádi a kteří vám chybí. Pokud se nemůžete odhodlat k návštěvám a výletům, přijměte jednodušší, nenáročné způsoby, jak zůstat v kontaktu. Mluvte po telefonu. Pořiďte si webovou kameru, aby vzdálení příbuzní mohli „vidět“ dítě. Strávte na Facebooku tolik času, kolik chcete, aniž byste se cítili provinile.

7. Každý den pořizujte fotografie a/nebo video svého dítěte. Založte si album nebo nebo online knihu dítěte nebo NĚCO, abyste začali s dobrým zvykem mít každou uspořádanou a (zejména u digitálních fotografií) zálohovanou pro případ selhání pevného disku.

8. Počítejte každé opuštění domu jako výlet. Opuštění domu je samo o sobě cílem, a to včetně zdánlivě nekonečných schůzek s pediatrem, laktační poradkyní a gynekologem. Hurá! Dokázala jsi to! A nezapomněla sis vzít kalhoty!

9. Přidejte si záložku, čtěte, žijte, učte se a milujte RookieMoms.com. VÍM, že jsem tuhle stránku doporučovala už dřív, ale vážně. Klikněte na tlačítko „měsíce 1-3“, kde najdete spoustu praktických jednoduchých aktivit, které můžete dělat se svým miminkem během mateřské dovolené. Většinou se jedná o realistické, splnitelné cíle, které by měly uspokojit typ A ve vás a zároveň oslovit spánkově deprivovanou realitu typu Zzzzzz. (Existuje i kniha!)

10. A nakonec nezapomeňte, že péče o vaše dítě je také cílem. A tak trochu i celým smyslem. Prvních pár týdnů to znamená krmení každé dvě až tři hodiny. Spousta přebalování a praní a pak další přebalování. Pak je třeba odčerpávat tekutiny pro váš návrat do práce, dořešit školku, nastavit mu nějaký rozvrh… a přitom se snažit odpočívat a spát. Není to tak brutální, jak to zní, upřímně, ale JE to všechno, jen ne nuda.

Možná se vám bude také líbit:
– The SAHM Gig:

: Co mám celý den dělat?

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.